Poprvé letos nastoupila paní Kottnauerová a jako správný kapitán nás záhy
poslala do vedení. Malé drama se pak odehrálo již za stavu 2,5 : 2,5 na druhé
šachovnici, kde se náš hráč ve velké časové tísni ubránil hrozivě vypadajícímu
útoku soupeře a směřoval k remíze. Poté jsme získali další bod a na první
šachovnici byla za pro nás příznivého stavu k vidění zajímavá pěšcová koncovka.
Soupeř ji sehrál velmi přesně, v dostizích pěsců směřujících do dámy byl o
krok napřed a měl tak vyhranou pozici. Nepochopitelně však svou dámu postavil
mimo šachovnici těsně vedle pole proměny, načež náš hráč rovněž
nepochopitelně tuto dámu přesunul na pole proměny a odstranil soupeřova
pěšce. Soupeř na základě toho reklamoval výhru a ačkoliv ho všichni včetně
jeho spoluhráčů přemlouvali, aby partii (kterou měl zřejmě snadno
vyhranou) dohrál, nedal si říct a jeho požadavek byl nakonec uznán (formálně
náš hráč vzdal). Většině přítomných tento incident nezkazil dobrou náladu,
hráčům na druhé šachovnici však dloho trvající hlasité projevy pana Hroděje
určitě na koncentraci nepřidaly. Za stavu 3,5 : 3,5 se pak pozice v poslední
partii zcela zablokovala a hráči se dohodli na remíze.
Svoboda | Hroděj | 0 - 1 |
Úlehla | Limberský | 1/2 |
Štohanzl | Pícha | 1 - 0 |
Helcel | Bainhofner | 0 - 1 |
Cozl | Přichystal | 1/2 |
Frýda | Drahotský | 0 - 1 |
Kottnauerová | Krásný | 1 - 0 |
Černý | Jirásek | 1 - 0 |
zapsal Nikola Štohanzl
I jako rozhodčího by mě docela zajímal průběh toho incidentu s proměnou pěšce. Jak to tedy bylo? P. Hroděj potáhl pěšce na pole proměny, vzal dámu a postavil ji vedle šachovnice a nyní:
a) zmáčkl hodiny a provedl tak nemožný tah (pěčec na poslední řadě musí být proměněn za D, V S, nebo J) - pak se vůbec neměl co rozčilovat, byla to jeho chyba.
b) nezmáčkl hodiny, dámu si tam jen postavil (ale nedotkl se jí šachovnice !) a rozmýšlel se, jestli si třeba ve vyhrané pozici "frajersky" nepostaví věž či lehkou figuru. Pana Svobodu ten nepořádek mátl a snažil se situaci napravit, aby mohl přemýšlet nad svým tahem (třeba si nevšiml, že jeho hodiny nejsou v chodu). Ale i pak nechápu, na základě čeho p. Hroděj požadoval výhru? Ve vážné partii se na nemožný tah neprohrává (rozhodně ne na první a neúmyslný takovýto prohřešek).
Jako rozhodčí bych se s tím vypořádal asi tak, že bych nařídil vrátit pěšce na pole proměny a pustil p. Hrodějovi čas, aby dokončil (a dokončil podle pravidel !) svůj tah. Pokud by nadále rušil ostatní hráče při hře, napomenul bych ho a případně dále postupoval podle sankčních ustanovení pravidel.
Vašek S.
Pro zájemce z řad rozhodčích se pokusím popsat celou situaci zcela přesně. V předcházejících třech nebo čtyřech tazích postupovali oba hráči bez rozmýšlení svým pešcem do dámy a každému již zbýval k proměně poslední tah. Na tahu byl černý a pan Svoboda si zatím našel mezi figurami stojícími vedle šachovnice dámu a připravil si ji vedle šachovnice na své straně. Pan Hroděj si také našel dámu a postavil ji vedle šachovnice na straně svého soupeře těsně za pole proměny, s pešcem nijak nemanipuloval a ten tak zůstal na druhé řadě. Težko spekulovat, zda si chtěl ještě svůj tah nějak rozmýšlet, nezdá se ale, že by chtěl postavit jinou figuru než dámu, neboť si ji jednak již připravil, jednak by ihned prohrál. Následně pan Svoboda postavil soupeřovu dámu na pole proměny a pěšce odstranil, ani v tomto případě si netroufám spekulovat, zda byl situací zmaten nebo šlo o nějaké gesto. Pan Hroděj měl jistě právo protestovat, zvolená forma však nebyla nejvhodnejší, neboť se hlasitým pokřikem obracel nejprve nikoliv na rozhodčího, ale na diváky, a vyrušoval tak ostatní hráče.
Osobně se nedomnívám, že byl měl v této situaci pan Hroděj podle pravidel automaticky nárok na okamžitou výhru. Partie by však stejně s největší pravděpodobností skončila jeho vítězstvím a tak si troufnu tvrdit, že k ovlivnění výsledku zápasu nedošlo. Zvolené rešení vedlo k nejrychlejšímu ukončení dohadů a pan Svoboda přešel nakonec celou situaci s úsměvem. Největší škodu tak podle mého názoru utrpěl paradoxně pan Hroděj, který ze sebe svým vystupováním zbytečně udělal blbce.
Nikola Štohanzl
Jediné na co měl pan Hroděj právo, bylo tak maximálně poděkovat soupeři, že mu ušetřil natahování se přes šachovnici, resp. poděkovat za "nápovědu" toho "těžkého tahu". V pravidlech samozřejmě není ani náznak něčeho, na základě čeho by mohl v této situaci požadovat výhru.
Jo je to tak - srážka s blbcem někdy bolí.
Vašek Soukup