Viktoria Žižkov „C“ – LISA „A“ 2:6 („nezaujatý“ pohled rozhodčího) V zápase, ve kterém měli hosté téměř na všech šachovnicích znatelnou elovou převahu, nakonec bojovnost domácích nestačila. Olda Vedral na první šachovnici sice šikovnou výměnou černopolných střelců odhalil nedostatky soupeřovy příliš ambiciózní hry v zahájení, ale když měl dát svojí převaze konkrétní obsah, tak si z několika nabízejících se postupů vybral jeden z těch méně hodnotných, a důsledkem byla nutnost zachraňovat se v těžké čtyřvěžovce bez pěšce, což se i díky malému taktickému triku (který soupeř neviděl) podařilo. Na druhé šachovnici Martin Štolc směle obětoval figuru se záměrem dostat za ni tři pěšce a velmi nadějnou pozici. Věc měla ale malý háček a výsledkem byly jen 2 pěšci a méně nadějná pozice. A tak Martin kalil vodu, kalil a kalil, obětoval ještě pěšce, pak druhého, stále kalil, až se oba soupeři dostali do časové tísně, kde se ukázalo, že kalení nestačilo. Alena Černíková na třetí šachovnici v zahájení soupeře příliš nepotrápila, a tak v době, kdy řešila, jak nejlépe eliminovat narůstající iniciativu černého, zjistila, že přichází o figuru. Ale Ája se nedala a také celou transakci zkomplikovala ziskem dvou pěšců (na dámském křídle). Převážně tam pak bylo nasměrováno úsilí obou soupeřů v následujícím průběhu. Když už to s přibývajícím nedostatkem času začínalo vypadat, že černý přeci jen pěšce sesbírá, rozhodla se Ája prověřit, zda soupeř věnuje náležitou pozornost i nějaký těm hrozbám na křídle opačném (h7 a tak…). A ukázalo se, že soupeř dost opatrný nebyl, a tak partie skončila procházkou černého krále pro mat v centru šachovnice. Lubošovi Peškovi (4. š.) se zahájení vydařilo a ve střední hře získal pěšce. Soupeř ale kladl tuhý odpor, svíjel se, nabízel remízu, kterou Luboš srdnatě odmítal (i v době, kdy o osudu zápasu již bylo rozhodnuto), až nakonec Luboš partii po časovce zkazil (nezaregistroval jsem kdy a jak). Zbyněk Vacovský (5. š.)dlouho držel pěšce navíc (soupeřem obětovaného ve volžském gambitu), a když se to ukázalo být nezbytným, včas ho vrátil za iniciativu v centru šachovnice. Logický průběh partie ale ovlivnila oboustranná časová tíseň. V lepší pozici bílého si soupeři vyměnili hrubé chyby, a tak partie nakonec po časové kontrole skončila gentlemanskou remízou (na výhru by to pan Vacovský ještě mohl zkoušet – D proti V a J, 3p:3p na královském křídle, ale opravdu spíše jen zkoušet, vybudování pevnosti bylo pravděpodobné). Lenka Havlíčková (6. š.) byla od začátku pod určitým pozičním tlakem, ale zdálo se mi, že by snad měl jít neutralizovat. To se však ani v koncovce nepodařilo, a po ztrátě kvality se Lenčina pozice rozpadla. Pavel Brndiar (7. š.) nestál po zahájení moc dobře, ale soupeř obětoval (asi) nekorektně dvě figury za věž a náhradou měl určité hrozby bílému královskému křídlu. Situace od bílého vyžadovala značnou zručnost při organizování souhry figur v obraně (oba jezdci střídavě ve vazbách), kteroužto dovednost Pavel v partii bohužel v potřebné míře neprokázal. Jarda Krys (8. š.) zahájil partii se zpožděním poslední (pozdě odpoledně měl zkoušku), ale skončil jako první. Na této šachovnici byl rozdíl v Elo bodech největší a když se Jardovi navíc vůbec nepodařilo zahájení, byla z toho rychlá katastrofa. Vašek S.