ŠACHOVÝ KLUB VIKTORIA ŽIŽKOV

Salonek Shell, EA Hotel Populus  HOME  U Staré cihelny 2182/11, Praha 3

DRUŽSTVA || SOUPISKY || DIAGRAMY || PŘEBOR || MEMORIÁL || KROUŽEK || DOKUMENTY
ČLENOVÉ || ELO || ÚSPĚCHY || TURNAJE || AKCE || FOTO || NÁSTĚNKA || KONTAKT

Akce

STAŇKOV 23. - 25.5. 2003

Super vydařený víkend ve Staňkově bude doplněn jistě několika fotkama ve fotogalerii, nicméně již teď si můžete přečíst, co všechno se dělo. Pavlík jel s dětma autobusem, na nádraží s maminkama přišli : Saša, Kuba s Ditou a David. Původně měla jet ještě Magda, ale musela na kroužek a tak jela později autem s Rosťou a Veronikou a Vaškem Soukupem. Autem vyrazili Havlíčkovi - Lenka s Láďou a děti Eliška s Ládíkem. Dalším autem jel Tomáš s Davídkem a Hanka. Vyšlo jim to skvěle a Tom od nás odvezl z Pecky, kde končil autobus, do Staňkova, což jsou asi 2km. Na chalupu jsme dorazili asi v sedm. Na večer jsem nakoupil 2kg buřtíků a po několika úkolech jako je vybalení, zapnutí elektřiny a ledničky, jsme připravili dřevo na táborák. Okolo osmé měli přijet Havličkovi a okolo deváté Táborští, ale nakonec dorazili téměř současně, jelikož Láďa uvíznul v zácpě u Klánovic. Dřevo bylo sice trochu mokré, ale hořelo dobře a buřtíky všem chutnaly, akorát Davídek se rozčiloval, že jsou horký. Po táboráku jsme dali děti spát, mno Veronika musela vyprávět příběhy. My jsme si dali blicáček, hrálo nás sedm, protože Láďa nešachuje a vyhrál Rosťa, ikdyž jen na vzájemný zápas s Vaškem.
V sobotu jsme se probudili do nádherného dne. jasná obloha v podkrkonoší stojí opravdu za to. Po snídani se šlo na Pecku, zřícenina hradu je dobrým cílem a Pavlík s Vaškem připravovali hru na odpoledne - paprskový orienťák. Veronika nám asi v půl jedný zavolala, že jsou již na cestě zpět a tak jsme začali připravovat oběd. To spočívalo v udělání dřeva do kamen a uvaření přiměřeného množství vody na 4 balíčky špaget. To bylo cca 16 litrů a plotýnka musela bý pořádně rozžhavená. To se stalo kamenem úrazu, protože voda se začala vařit asi až po 40 minutách a to byla výprava již zpátky. Veronika s Lenkou pro děti připravily hru, takže kromě šesti kilometrů za sebou měly také skotačení a tím pádem i pořádný hlad. A to bylo dobře, protože se snědlo téměř všechno. Jenže děti ani oběd nezastavil v obrovské aktivitě a tak se již po necelé hodnince běhalo po okolí při honbě za papírky s číslama, které vašek s Pavlíkem schovali pod různé kořeny a jiné skrýše. Každé dítě mělo k sobě jednoho dospělého, aby se nemohlo nic stát a aby děti mohli běžet podle mapy, jelikož Dita s Eliškou a Davídek ještě nečtou (zaplať pánbůh ve čtyřech respektive třech letech). Zvítězila dvojice Láďů a děti chtěly hrát hned znova, naštěstí jsme jim to rozmluvili. Napokon o něco skor jsme šli na náves na hřiště, jelikož jsem Davidovi slíbil, že se na chalupě bude hrát fotbal a na to se hodně těšil. Davidovo družstvo nakonec vyhrálo, ikdyž pro diváky byly asi nejzajímavější brankářské triky malé Dity, která seděla v brance a trhala kytičky :-) Eliška ze sebe zase dělal princeznu. Po fotbale se začal chystat druhý táborák, abychom měli jak udělat kuřecí řízky. Nakonec se jich ujmula Veronika s Lenkou je nakrájely na kostičky, které jsme si pak se zbytkem buřtů dělali jako špíz. I tentokrát se oheň povedl a nastal opět velký problém, jak dostat děti spát. Tentokrát s nima Veronika byla asi 2 hodiny! :-) My jsme si dali ještě několik špízů, aby se maso dojedlo a probrali jsme poslední drby a vyptali se těch, které jsme již dlouho neviděli, jak žijí. A potom druhý blicáček. Tentokrát nás bylo pět, tak jsme hráli dvojkolově a zase vyhrál Rosťa. Šlo se spát, již bylo hluboko po půlnoci, jen Pavlík, Vašek a Hanka šli ještě k ohni a dali do popela brambory a ulehli pod širák, jelikož byla nádherná jasná noc.
V neděli jsme po snídani zavedli děti do lesa na hru hodiny - taková lepší šišková válka. Vyhrálo družstvo Veroniky, ikdyž Rosťa se snažil, seč mu síly stačily. Bylo pěkný horko a oběd jsme dělali radši na elektricjým vařiči než zase zatápět v kamnech. Krupicová kaše měla velký úspěcha došlo i na přídavky. Po obědě se neunavitelné děti pustily do dospělých a Pavlík skončil mokrý od hlavy k patě. Když už děti uznaly, že s dopělýma není žádná legrace, zahrály si ještě na schovku a a pak již Havlíčkovi opouštěli naší společnost a mířili ke známým do Jičína. Odpoledne již bylo víceméně odpočinkové a pomalu jsme se chystali na odjezd.... Do Prahy jsme dorazili v pohodě.



Editovat stránku