Áčko nastoupilo letos v papírově slabší sestavě než jindy, chyběly opory jako Martin Klicnar nebo trumf na první šachovnici v podobě Pavla Stehna. Na druhou stranu nám pomohli Olda Vedral a Martin Štolc. Začali jsme ale dobře a první dvě kola proti ASIXu a Pragovce vyhráli shodně 5:3, na závěr soutěže se tato vítězství ukázala jako možná úplně klíčová v boji o udržení. Od té chvíle ale přišla černá série proher, ještě jsme drželi krok s Kobylisami, ale dostali za vyučenou od Holdie, Mahrly, Boelslavy a utrpěly debakl 0,5:7,5 s Vyšehradem. Průběh partií odpovídal tempu soutěže, hladina hluku se dá měřit s ruzyňským letištěm. Naštěstí letos nebyl ani žádný vyhrocený spor, míra zkonzumovaného alkoholu poklesla (pravděpoodbně na hráče působí prostředí nemocniční jídelny, že se chovají slušněji). Spestřením je účast velmistrů hrajících za Holdii, ale jak vzpomínal Marek Vokáč s Ivanem Hausnerem - už to není co bývala, když hrával Opočenský). Přijatelně pro nás dopadl souboj s Domem Armády a Vršovicemi a rozhodující v boji o záchranu byly dvě závěrečné výhry s Bohemians a Lokomotivou. Z výkonu jednotlivců je potřeba vyzdvihnout Vaška Bernáška (7,5 z 11), nedařilo se naopak Pavlovi Vohnoutovi (3 z 11). V 1.třídě vypadlo jedno družstvo (Bohemians B), takže hrálo jen jedenáct družstev a naše ženy hned v prvním kole dostaly volno. Jestli jim to pomohlo nebo ne je otázka, ale body moc nepřibývaly a bylo jasné, že to bude opět boj o záchranu. Kapitánkou (chtěla být nehrající, ale nakonec hrát musela, protože Evu Voglovou přepadla střevní chřipka) byla Veronika Doležalová a já se pokusím od ní vyzískat podrobnější reportáž.