Ráno se probouzíme opět do zimy a sluníčko nás jen tak neohřeje, protože jsme na západním svahu. Daří se nám ale zlepšit koordinaci ranních činností, takže vyrážíme asi v 8:20 a to jsem ještě zdržoval, protože jsem musel na záchod. Vzal jsem si na cestu sparťanské tričko, protože kolem poledne kalifornského času by se měla odehrávat odveta 4. předkola Evropské ligy. Tímto jsem navodil atmosféry celého dne. Chudák Luboš zjišťuje, že jsme všichni sparťani. No když Veronika jen hodně vlažná, protože už za vyfocení jednoho z mnoha výhledů je ochotna říct, že Spartě nefandí. Stoupáme podle plánu asi 4 míle a dostáváme se až do výšky 10960 stop, kde už sotva popadám dech, ale hlava mě nebolí, takže jsem prohlášen za aklimatizovaného. Od Silver Pass začíná dlouhé sedmimílové klesání, během něhož se opět vystřídá několik typů krajiny. Luboš jde pomaleji než ostatní. Několikrát se míjíme s Kevinem, od kterého se dozvídáme důležité info, že že Ferry přes Lake Edison odjíždí v 16:45h. Původně jsme touto cestou vůbec nechtěli jít, ale jelikož máme dva dny zpoždění, zkoušíme tuto variantu, kterou se vyhneme přechodu vysokého hřebenu Bear Ridge. Loď nás doveze do Vermilion Resort, odkud chceme pokračovat do Mono Hot Springs, kde máme ressuply. Loď neparkuje hned u cedule, ale o něco dál, protože je málo vody. Posádka je velmi příjemná, tvořená také dvěma psy – labradory. Loď je zaplněná a při startu nás pěkně ošplouchla studená voda. Když se dostaneme dál od břehu, kormidelník za to vezme a následnou jízdu Veronika zaplatí ztrátou kšiltovky ve větru. Do Vermilion Resort dorážíme kolem půl šesté a posloucháme další pokyny. První noc je pro backpackery zdarma, stejně jako první pivo v restauraci. Ptáme se na možnosti, jak se dostat do MonoHS, zda by nás mohl někdo přiblížit autem. Rozhodujeme se zůstat a počkat do rána, zda se někdo najde, ale nakonec se ještě večer domluvíme s majitelem, že uveze dva lidi a4 batohy do MHS a zpět k Bear Ridge Junction. V resortu nabízejí všechny služby, co backpacker potřebuje. Veronika si kupuje novou kšiltovku a velmi rychle využíváme sprchy. Po čtrnácti dnech to opravdu stojí i za těch šest dolarů. V kempu jsou dále dva speciální stany pro backpackery, kteří mají první noc zdarma. Uvnitř jsou čtyři palandy tj celkem osm míst. Po osprchování se jdeme navečeřet a dáváme si mexické tajos s fazolemi a rýží (buď hovězí, nebo kuřecí maso). Dostáváme pivo zdarma – nejlepší je „Red hook“. Beru si od majitele vizitku, abych mu mohl poslat pořádné české pivo. Spokojeni po normálním jídle a čisťoučký jdeme spát.