Po dvou jednodušších etapách nás čeká o něco těžší – přechod Donohawe Pass (11060 ft.). Komplikací jsou Lubošovy puchýře, které si udělal při včerejší rychlé chůzi. Jdeme mírným stoupáním podle řeky, potkáváme vysokou zvěř, na louce si můžeme vyfotit hřeben, který nás čeká. Asi po hodině začínáme znatelně stoupat, stále jsme blízko vody, která se mění v divokou horskou bystřinu. Přicházíme k prvnímu můstku, kde děláme krátkou přestávku, chladíme nohy a měníme ponožky. Po přejití řeky opět stoupáme serpentinami nahoru, co chvíli se nám otevře pohled do údolí, kde řeka krásně meandruje. Dostáváme se na hranu stoupání, na které máme delší přestávku na oběd. Les řídne a střídají ho osamocené stromy a křoviny. Po obědě, během něhož jsme podle mapya průvodce nastudovali další cestu, pokračujeme přes brod. Chvilka nepozornosti a spadl jsem jednou nohou do vody až po koleno. V botě mám rybník, ale treková ponožka a dobrá pohorka zanedlouho vodu odvádějí, takže si na vhodném místě ve stoupání měním ponožku a bez problémů mohu jít dál. Venca a Luboš jdou docela rychle nahoru. Nad vrcholky se kupí oblačnost, což je špatné znamení, takže je potřeba jít rychle, aby nás při přechodu sedla nezastihla bouřka. A za chvíli opravdu začíná poprchávat. Začíná mi dělat problémy velká nadmořská výška, trochu mě bolí hlava a nestíhám pohodlně dýchat. Ostatní jdou znatelně rychleji. Na bouřku to naštěstí nevypadá, poprchává jen chvílemi. S obtížemi zdolávám serpentiny, ostatní už jsou skoro nahoře. Jsem rád, když vidím ostatní odpočívat v sedle přes 11000 ft. vysokém. Těším se na cestu dolů a ani nemám hlad, nicméně čokoláda bodne. Hlava se mi motá a Lubošovi dělá sestup problémy kvůli puchýřům, takže Venca s Veronikou jsou o kus před námi. Na jednom kameni jsem podklouzl, ale naštěstí se nic nestalo. Vidíme Vencu, jak už odpočívá po sestupu, zatímco my jsme asi v půlce. U brodu si dáváme svačinu a přicházejí další beckpackeři. Sympatický pár má namířeno do stejného kempu jako my. Čas nás tlačí a má to být ještě 4 míle, takže raději jdeme. Podle stále mírně klesáme a přestávám mít potíže s výškou. Také krajince opět přívětivá a flora se zdá být bohatší než na opačné straně hřebenu. U dalšího brodu je zároveň křižovatka, která nám upřesňuje polohu, a musíme se rozhodnout, co ještě zvládneme a kde budeme kempovat. Bohužel cíl plánované cesty je necelé 4 míle teprve odsud, vzhledem k puchýřům nedostupný. Mně se udělalo lépe, ale museli bychom přejít ještě kopec přes 600 ft., takže jsem spíš pro dřívější kempování. Nakonec jsme se rozhodli vyjít ten kopec na cca 10200 ft. a tam je kemp. Pokud bychom šli pomalu, můžeme spát i dřív. To se nakonec stalo. Nedaleko dalšího brodu jsou místa, kam jsme se rozhodli dostat. Stavíme stany, když znovu začíná poprchávat. Během večeře již jemně prší. Využívám toho alespoň k brzkému odchodu do spacáku.