Již před zápasem bylo zjevné, že nastupujeme s obrovským handicapem. Ája věděla dopředu, že nemůže hrát a v den zápasu navíc onemocněla i Eva. Takže se stala hned na začátek strašná věc – do zápasu nastoupilo 5 mužů a pouze 3 ženy. Uznejte sami, prostě katastrofa. DA byl na sedmi šachovnicích elově silnější a pouze Hanka Pirklová měla větší elo než její soupeř. Já jsem nasadila hned na začátek svoji oblíbenou kapitánskou taktiku: je potřeba stát hodně blbě, co nejdřív, aby všichni ostatní věděli, že se nesmí flákat. Nejrychleji to pochopila Hanka, která rychle vyhrála. Jirka Batík dal za remis, ale na ostatní moje výchovná metoda nějak moc nefungovala. Nezbylo mi než přitvrdit, což jsem učinila tím, že jsem ve 30 tahu spadla. Tohle vylepšení zabralo na Martina, který vyhrál chvíli poté. Kristýna postavila jasně vyhranou pozici a já jsem začala mít dojem, že všechno funguje, tak jak má. Tahle idyla, jako obvykle, dlouho nevydržela. Nejdřív přehlídl mat Luboš v časovce, pak zremizoval Vojta lepší věžovku a chvíli nato Kristýna potvrdila známou pravdu, že prohrát se dá opravdu všechno. Naši zkázu stylově završil Mirek přehlédnutím jednotažce. Na závěr mám pro naše soupeře v 1. třídě vzkaz: Včera jsme vám dali náskok, aby jste nebrečeli, vy saláti, ale příště, příště už může hrát i Ája i Eva :-) vt