Naše družstvo hraje v klidném středu tabulky, takže ke všem zápasům nastupujeme celkem v klidu - na postup šanci nemáme, ale s udržením nás starosti také nečekají. Předpokládaná sestava měla být: Bernášek, Kalousek, Trnka, Vitouš, Bílek, Brndiar, Chromovský a paní Kottanuerová. Bohužel Ota Bílek nedorazil, takže jsme hráli v pouze v sedmi. Po hodině hry to tedy bylo 0:1, ale chvíli na to srovnal Hynek na 1:1. Soupeř už v pátém tahu přehlédl triviálním způsobem pěšce a následně si nechal napráskat v miniaturce :-) První tahy na ostatních deskách naznačily jen mírně, jakým směrem se budou dané partie ubírat. Vašek stál dost podivně - proti soupeřově aktivní dvojici střelců neměl dostatečnou protiváhu, ale šachovnice byla ještě plná figur a dalo se tedy čarovat. Já jsem se obtížně prokousával přes zahájení - prvních 10 tahů mě stálo hodinu - a ve snaze o urychlení jsem připustil nejasnou obět střalce na h6, ale ukázalo se to jako příliš optimistické - materiál jsem srovnal, ale můj útok na dámském křídle měl být pomalejší než nástup soupeře na mém královském. Naštěstí soupeř nebyl dost rázný - tam, kde bylo třeba ještě zainvestovat pěšce či figuru za pravděpodobně smrtelný útok, se spokojil s aktivní pozicí a mírnou převahou. Jarda stál lépe s pěšcem víc a jeho partie vypadala na rychlou taktickou šavlovačku. Milan stál v zavřené sicilce solidně - jak je ostatně jeho dobrým zvykem. Pavel dal tentokrát na Jardovu radu a nešel do své tradiční oboustraně šílené útočné hry a klidným vývinem si držel rovnou pozici. paní Kottnauerová sice v zahájení ukořistila pěšce, ale následně začala doplácet na menší nepřesnosti, kterými dala soupeři komepnzaci v podobě útoku na oslabené královské křídlo. S časovou kontrolou rozhodl svou partii Vašek, a to především díky větší taktické vynalézavosti - vytvořil si dostatek přímých hrozeb na krále a partii zakončil rozebráním soupeřova pěšcového krytu krále - 2:1. Zhruba ve stejnou chvíli dohrál i Milan - soupeř podcenil jeho aktivní figury a ulakomil se na zisk pěšce (který se navíc ukázal jako mírně otrávený). Postupně získal Milan pěšce zpět, pak ještě jednoho a k tomu aktivní hru svých figur, kterou přetavil pěknou kombinací v rozhodující vazbu soupeřovy věže - 3:1. Pavel dal svou partii za remízu, když silnějšímu soupeři prakticky nic nedovolil 3,5:1,5. V tu chvíli byla situace na ostatních deskách takováto: já jsem odrazil soupeřův útok a přešel do obtížné, ale již mírně lepší pozice D+V+J+6p proti D+V+S+6p. Soupeř měl stále matové hrozby na otevřeném g sloupci, ale mé maximálně aktivní figury vše kryly a navíc jsem po taktickém výpadu získal brzy pěšce - nicméně pozice byla stále otevřená za obě strany. Jarda strávil cca 20 minut propočtem velkého množství kombinačních obratů, kterých jeho partie nabízela opravdu mnoho, ale podle vlastních slov všechny vedly k více méně rovným pozicím - výsledkem zajímavé taktické hry byla nakonec obtížná koncovka J+5p x J+4p, kterou Jarda sehrál přesně a výměnou jezdců získal vyhranou pěšcovku. Soupeř se sice cukal až téměř do samého konce, ale s dvěma izolovanými pěšci proti Jardově dámě se přeci jen už vzdal - 4,5:1,5. Paní Kottanuerová stále už na prohru a konec na sebe nenechal dlouho čekat 4,5:2,5. Já jsem si vzhledem k průběhu zápasu mohl klidně dovolit odmítnout remízu a riskovat hru na vítězství. Soupeř prováděl jen vyčkávací tahy a nechal mě, ať si v blížící kisně něco vymyslím sám. Nakonec jsem pozici převedl do koncovky D+V+5p proti D+V+4p, kde můj král musel z h8 před sopeřovou šachující dámou utéct až na f3. Soupeř pohrdl možností svázat mi věží mou dámu s králem, po čemž bych se musel spokojit s věčňákem mou věží a hrál také na výhru. V posledních dvou minutách, co nám každému zbyly, jsem měl ale pevnější ruku já a soupeře jsem zmatil. Závěrečné skóre tedy je: 5,5:2,5, což je naše letošní maximum - paradoxně uhrané v sedmi lidech :-)