Viktorka D se zachránila!!! Pohled kapitána : Předem se omlouvám za opožděnou reportáž, příčina nebyla v mé lenosti, ale v bezpečnostních otaznících. Únik informací hned v úterý by totiž mohl ovlivnit v té době živé kauzy. Ne, nebojte se, nemá to nic společného s Kubiceho zprávou, ani s jinými tajnostmi státního významu. Nechtěl jsem jen dávat našim konkurentům v boji o záchranu informace, které by jejich zápasy mohly ovlivnit. Vraťme se však k zápasu. Situace v tabulce nevypadala vůbec dobře, kandidáti na sestup měli následující výchozí pozici - 7.Praga F 14b (39,5), 8.Bohnice B 13b (40), 9.Praga H 13b (38,5), 10.Viktorka D 11b (38,5), 11. Stavby mostů B 7b, 12.Teplárna B 6b. Vzhledem k tomu, že sestupují tři týmy, šance na záchranu se zdála být minimální i vzhledem k tomu, že v posledním kole jsme se utkali s druhým týmem tabulky. Naši konkurenti měli měli los o mnoho lehčí, Praga F a Bohnice B se měly utkat s již jistě sestupujícími posledními dvěma mužstvy tabulky, Praga H hrála s šestými Vršovicemi - zde se ještě jistá naděje rýsovala, základem však měla být naše výhra. Po důkladné prohlídce u rentgenu jsme tedy do sklepních prostor Ministerstva financí dorazili v sešívané (tím není primárně myšleno, že bychom všichni fandili Slávii, ačkoliv u mě, Zdeňka a trochu i Pavla to pravda je) sestavě - Trnka, Kalousek, Vitouš, Havlíčková, Chromovský, Brndiar, Vít, Hojer. Soupeře jsem na začátku trochu postrašil, že Zdeňkův strýc - zdejší ministr (ačkoliv on neustále netakticky popíral, že zde existují nějaké příbuzenské vazby) si na ně posvítí, pokud nás nenechají vyhrát. Po úvodní hodince jsem při pohledech na šachovnice moc moudrý nebyl. Moje i Zdeňkova pozice byly možná nepatrně lepší, ale to bylo tak vše. Milan Vitouš stál hůře, v dynamické rovnováze byly pozice Lenky Havlíčkové a Hynka Chromovského. Pavel Brndiar ostře útočil na soupeřova krále při nestejných rošádách, i Martin Vít měl matové choutky, Jirka Hojer stál také opticky lépe. Naštěstí velmi rychle se rozhodla partie u Lenky. Ve čtyřvěžovce soupeř postavil své centrální pěšce tak blbě, že nešly nijak pokrýt a když viděl, že by o oba bez náhrady přišel, tak raději vzdal - 1:0 . Vítaná byla i remíza Jirky Hojera, za dvě figury získal věž a dva pěšce. Prosazení výhody však nebylo tak snadné a rozhodl se pro smírné řešení - 1,5:0,5 . Útok Martina soupeř odrazil, zkušenost však nakonec rozhodla. Přechod do výhodné věžovky a postup krále do centra vedly k cíli - 2,5:0,5 . Stav byl tedy mimořádně příznivý, vyhráno ještě nebylo. U mě a Zdeňka se toho moc nezměnilo, malá výhoda, víc však nic. Milan ve stejné době stál již dost špatně, Hynek stál asi trochu lépe, ale o žádných jistých bodech tu nemohla být řeč, stále to mohlo dopadnout na obě strany. U Pavla se to nakonec zvrhlo ve strašnou řežbu. Pavel v jednu chvíli přepnul strunu a soupeř mohl snadno vyhrát, ten ale klíčový moment prováhal a v závěrečné pozici si prakticky sám vlezl do matu - 3,5:0,5 . Vítězství bylo velmi blízko, ale ještě nebylo doma. Na řadu přišla taktika. Soupeř mi logicky nabídl remízu (neměl žádnou šanci zkoušet hrát na výhru), na což následovala okamžitá nabídka remízy ze strany Zdeňka. Na rovinu jsem soupeřům řekl, že to můžou brát jako jeden balík, buď se na remízách dohodneme oba, nebo budeme hrát dál. Soupeři se asi deset minut radili a nakonec souhlasili - 4,5:1,5 , což znamenalo nutné body v boji o záchranu. Milan se nakonec z problémů vysekal, soupeř něco přehlédl a i jejich partie skončila půlkou - 5:2 . Čekali jsme ještě na Hynka, jehož partie se protáhla až do záverečných časovek. Nepřesnosti na obou stranách nakonec vedly do koncovky nestejných střelců s pěšcem navíc u Hynka. Se Zdeňkem jsme se shodli, že by náš hráč přece jen měl vyhrát. Přišla však chyba a přechod do remízové pozice. Soupeř měl ale zoufale málo času. Hynek zahrál tedy aktivní tah (obětoval s třelce za postup pěšců), aby to nevypadalo, že nehraje na výhru. Z objektivního pohledu to vypadalo jako tah špatný, možná i prohrávající, rychlá pozápasová analýza ukázala, že by remízu udržel. K velkému překvapení soupeře nedostatek času nikterak nevzrušoval a za posledních 30 vteřin stihl zahrát jen 4 tahy a spadnul - 6:2 . Z budovy ministerstva jsme odcházeli se smíšenými pocity, vyhráli jsme, ale o našem osudu se mělo rozhodnout až za dva dny v utkání našich konkurentů. Krátce po postupovém vítězném utkání Béčka jsem volal kapitánovi Vršovic, abych se dozvěděl náš ortel. K překvapení mému i Milana Vitouše, který byl na utkání Béčka také, mi bylo oznámeno, že Vršovice vyhrály. To znamená jediné - v hodině dvanácté jsme se zachránili . Jak je vidět, jde to i bez modlení, ale velmi ztuha :)